"Ideologie nás rozdělují, sny a úzkost nás všechny spojují." Eugene Ionesco

21. března 2010 v 20:34 | Coco |  dopisy, spisy a cestopisy
avatar from fun-art.blog.cz
fun-art.blog.cz
Napsat tenhle článek mi dalo skutečně zabrat. Věčně hledám nějaké moudré filosofické myšlenky, jenže když je najdu, najednou mi přijdou takové příliš šedé, bez jakékoli barevnosti či kouzla. Druhá varianta pak je, že mě nenapadne vůbec nic.

Veknu prší. Stromy se kymácejí ve větru, občas projede auto a pleskne špinavou kalužinovou vodu, jinak se jen chaoticky vlnící v dešti, o chodník. V dáli projíždí polem vlak, jeho světla mě doslova fascinují. Uhání po hravní trati Olomoc-Praha, spěchá tou temnou, a přec tolik krásnou, nocí kamsi do neznáma. Místo hvězd vidím ve tmě dvě drobná světýlka, patřící mobilnímu visílači. Když jsem byla mladší a měla ještě společný pokoj se sestrou, často se mi nedařilo celé hodiny usnout. Sledovala jsem džungli pokojových květin na okně, již občas probudil k životu závat teplého vzduchu z radiátoru. Zmocňoval se mě zároveň strach i úžas, často se přeli, kdo obsadí větší část mé mysli. Kytky, ve dne sklesle postávající na okně, teď vypadaly úplně jinak. Na tom parapetu mamka celé roky pěstovala nevšední rostliny až někde z dálné Utopie, a ani o tom nevěděla. Mezi listy noc co noc probleskovala ona již zmiňovaná červená světýlka, jak dlouho mi trvalo než jsem uvěřila, že patří prachobyčejnému vysílači. Dole pod postelí mívaly domov nejrůznější stíny, mnou většinou pokládané za strašidla. Přespávaly v umělohmotných koších, k prasknutí nacpaných spoustou věcí důležitých i těch, co mi je bylo prostě líto vyhodit. Taky ty koše sloužily jako můj občasný odpaďák, protože jsem měla strach, vyhazovat smetí do toho sestřina. Možná to ani nebyl tak strach z ní, jako z přednášky, abych si uvědomila, že ten koš je její. Nemám to doložené, ale tuším, kdo byl viníkem toho neskutečného nepořádku pod mou postelí, který úspěšně vzdoroval všem úklidům a čistkám. Ano, to ta stínová strašidla. Nechodila mě děsit do snů, na to jsme byli příliš dobří kamarádi, aby tedy splnila svůj záškodnický životní úděl, alespoň dělala pěkný nepořádek. U stropu poletovaly pavučiny, jakoby maličké záclony, jimiž si náš pokojíček vyzdobil pavouk, který tam dlouhou dobu žil, než ho jednoho dne mamka při úklidu nejspíš vyhodila z okna. Ona totiž nechtěla pavouky zabíjet, nosili prý štěstí. Nejspíš se paní Pavoukové tehdy porouchala pračka, protože záclony měla věčně jakési zašedlé.
Bývaly to noci děsuplné i krásné, krásné i děsuplné. Po půdě často pobíhaly malé tichoučké krůčky, myši, co tam žily, byly strašné pařmenky. Jak už tomu tak ale bývá, dávno odešly jinam. Jak já se bála. Tím největším utrpením pro mě bylo, když sestra usnula, jakože ona spala v cuku letu, mě se však stále nedařilo ani být unavená. Jak jsem byla vyděšená, vůbec mě nenapadlo, že se mi každou noc otevírá brána do světa snů. V jednom řetězáku kdysi stála otázka Je něco, čeho v životě lituješ?, já na ni však nedokázala odpovědět. Teď už vím, že nejvíc lituji toho, že jsem tehdy nevešla.

váš snílek Coco
~Mamka měla jednu kazetu od Enyi a tu nám
často před spaním pouštěla. Jak jsem byla šťastná,
když mě naučila ji přehrávat znova. Většinu těch
písniček už znám nazpaměť, ani jedna z nich
se mi však nikdy neohrála. Doteď Enya
patří mezi mé oblíbené interprety.

Důležité na závěr
A bych nezapoměla, v pondělí budu absolutně internetově nedostupná, protože jedu na harfový festival do Ostravy. Je nejvzálenější místo, kde jsem kdy byla s nějakým nástrojem, věnuji tomu taky patřičnou hrdost :D. Jen mě tu zkrátka v pondělí nečekejte. Dík za pochopení, Coco
 


Komentáře

1 Bex | Web | 22. března 2010 v 19:03 | Reagovat

Krásné, takové snové a plné fantazie. Jako malá jsem také špatně usínala, každý zvuk a pohyb pro mě automaticky znamenal další osobu, která se mnou sdílí potemělý pokoj. Nikdy jsem však o tom nepřemýšlela tak, jako ty. Je to krásně napsané, poslední věta o tom, čeho nejvíc lituješ, mě naprosto uchvátila.
A také děkuji za pochvalu designu. Veronica Mars je pro mě sporné téma, mám jí ráda, ale zároveň jí nesnáším za to, jaká je. Samostatná se schopností prorazit. Mluví ze mě závist, přesně taková bych chtěla být. Ale je to asi trošku trhlé shlížet se ve smyšlené postavě :)

2 Misz Janiszka ty jsi moje dokonalá z dokonalých :-* | Web | 22. března 2010 v 20:00 | Reagovat

co se týče pavouků , tak ty nemůžu ani vidět , to když si zajde pavouk na návštěvu , tak musí zase rychle odejít a nebo má smůlu .. :D no jo jsem zlá , ale prostě se jich bojím už od mala ..

3 Annette | Web | 22. března 2010 v 22:43 | Reagovat

Krásně napsáno,jen mě udivuje,že mě to udivuje,máš zkrátka talent jako jedna z mála:)a co se týče pavouků,o těch teda nemůžu ani slyšet:D

4 nothing○ | Web | 23. března 2010 v 15:26 | Reagovat

No jó to bych nebyla já aybch se vyjádřila k celému článku, že? Já si prostě MUSÍM vybrat jenu nepodstatnou větu a kté něco řeknu...:D

"Hm, já kytky nikdy v pokoji neměla, vlastně tady jo, jednou jednu, radši se neptej, jak dopadla...:D Od té doby mi mamka žádnou do pokoje nedala!xD"

5 Misz Janiszka | Web | 24. března 2010 v 15:20 | Reagovat

jak bylo na harfovém festivale v Ostravě ?

6 Edythe | Web | 24. března 2010 v 16:17 | Reagovat

Harfový festival :) Ty hráš na harfe?
Ináč,krásne si to napísala :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.