Zavři pusu a sněz ten sýr! Ale mami ...

24. března 2010 v 21:17 | Coco |  dopisy, spisy a cestopisy
Dejte mi malíři barvy všech druhů,
já budu do mraků malovat duhu.
Řekněte básníci, jak se verš skládá,
ona mne, ona mne asi má ráda.
avatar from layfor.blog.cz
Odkud já ten text jenom znám? No jistě, Šíleně smutná princezna :D. Strašně se mi líbí, jak to Neckář tak borecky zpívá, ani nemluvě o krásném šedesátkovém podání. Stále si odmítám připustit, že dnes vypadá ... tak jak vypadá. Včerejší večer jsem tu písničku nemohla dostat z hlavy, bojím se, že dneš tomu bude zrovnatak (jen aby to nemělo být zvlášť :D).

Tak si dneska zvesela vykračuju od autobusu, poslouchám šveholení ptáčků a Vampire Weekend (nebo spíš v opačném pořadí), na obloze září už víc rezaté než zlaté slunce, to mu však na kráse nijak neubírá. Jeho odpolední paprsky probleskují celou dlouhou ulicí, kličkují mezi zatáčkami, proplétají se korunami stromů a odrážejí malá světelná prasátka od okenních tabulí. Vzpomínám na Londýn. Najednou mě z toho snění vytrhne jakýsi protivný zvuk, který snadno přehluší veškeré úžasné tóny indierocku. Vyndám tedy z uší sluchátka, zmateně zamrkám a už se moje hlava dychtivě otáčí, co že se to v naší poklidné vesničce děje za pozdvižení. U branky domku s poněkud pochybnou pověstí a ještě podivnějšími obyvateli postávalo několik policistů, na silnici měli důležitě zaparkované auto, houkačka sice už nehoukala, pořád však ještě blikala. Rychle a přesto důkladně prohrabávám pohledem hlouček lidí, hledajíc mrtvolu, bombu nebo alespoň zakrvavený nůž. Nenacházím nic, takže mě to po chvíli přestává bavit a funkci pohoršených přihlížejících přenechávám babkám, které se závratnou rychlostí skupí kolem plotů předzahrádek. Nasazuji sluchátka, mačkám prostřední-spouštěcí tlačítko, vydávám se zase rychlým krokem domů. O něco později mě pak šokuje žhavá informace od mamky, že prý se tam strhla jakási rvačka. No ne! Tohle bych od obyvatelů onoho domečku skutečně nikdy nečekala :D.
/Snad netřeba vysvětlovat, jak to myslím./
Tohle vesnické pozdvižení mě donutilo přemýšlet, k čemu jsou vlastně hádky dobré. Jen si to vezměte, vy máte svůj názor a hádáte se o něj s někým druhým. On vás pořád přesvědčuje, abyste svůj názor vyměnili za ten jeho. Vy děláte to samé. Oba dva předkládáte nejrůznější fakta, důkazy, každý ve prospěch toho svého. Jenže ať říkáte, co chcete, stejně se vám nedaří ho přesvědčit. Ve výsledku naštvaně odejdete (případně váš soupeř), přestanete spolu mluvit nebo se alespoň vzájemně smažete z přátel na facebooku. Pokud máte štěstí a velkou převahu důkazů, svědčících ve váš prospěch, s jejichž pomocí přesvědčíte vašeho protivníka, aby si šel pokořeně smýt ten šílený make-up z očí, nešťastně vám vrátil zpět to autíčko či donuceně vydal poslední Marsku, stejně ho nepřesvědčíte o své pravdě. Stále si bude připadat jako nadějná budoucí maskérka, jednoznačný vítěz závodu nebo ten, co má daleko větší mlsnou. Dokud nezmění názor sám, vy mu ho nepředěláte. Z toho plyne, že hádky jsou prakticky úplně zbytečná ztráta času. Nic se jimi nezmění, jak říkám, každý si musí svůj názor udělat sám, nic se jimi ani nevyjasní, protože všechno, co říkáte, říkáte v afektu. Ještě těžší je potom usmiřování, jen v málo případech to tak nějak vyplyne samo, většinou musí jeden přijít a poníženě se omluvit. Pokud mají oba dva vysoké sebevědomí, celá věc je zaseknutá ještě víc. ,,Jenže ten blbeček mě vyprovokoval. Já za to nemůžu, že má ocelové kuličky a do důlku zahrabal magnet."

vaše malířka Coco

p.s.: V jednoduchosti je co? No krása přece. aneb Coco chystá nový layout.
v.p.s.: Klasická zpráva- affies atakdále zítra :D.

edit 21.20
A jak ta světle modrá slova krásně svítí, co :D.
 


Komentáře

1 Annette | Web | 25. března 2010 v 1:47 | Reagovat

Tvůj článek je pravdivý a pro mě i moc aktuální,s kamarádkou jsme se hádaly kvůli názoru na jeden film a ona si mě nakonec smazala z facebooku.No,raději nekomentovat..
Pobavilo mě,jak jsi za tím humbukem hned hledala mrtvolu:DD

2 K | Web | 25. března 2010 v 12:34 | Reagovat

A vieš čo je na tom najsmutnejšie? Ja sa hádam rada... som dosť cholerický človek a skutočne ma dokáže rozčúliť každá maličkosť. Mám ale šťastie na svoje okolie, ktoré už tieto moje výkyvy pozná a rešpektuje. Ak sa pohádame so spolubývajúcou, jeden pohľad to zasa dá do poriadku, hlavne ak sa na tom zasmejeme obe.

3 Misz Janiszka | Web | 25. března 2010 v 17:14 | Reagovat

No jasně že znám šíleně smutnou princeznu :D těším se na lay a hádky vračky jsou k ničemu ..

4 *Boom | Web | 25. března 2010 v 18:42 | Reagovat

no pochybuju že to bude v pohodě :(
no já mam taky ráda svoje správně prošoupané tenisky ale sou ještě z dob kdy sem chodila jako buranka takže mi už moc nesedí :D

5 Edythe | Web | 25. března 2010 v 19:00 | Reagovat

To o hádke je fakt super. So spolu sediacou vediem už mesiace na fejsbuku rôzne polemiky pri ktorých sa jej snažím natĺcť do hlavy moje názory a ona mne tie jej :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.